3. úkol – Portrét na Mušce

Toto dílo jsem si vybrala při návštěvy výstavy s názvem Kinetismus, jež probíhá v Kunsthalle v Praze. Dílo nese název Portrét na Mušce od autorů Laurent Mignonneau a Christa Sommerer. Uvědomuji si, že není typické, nicméně celá výstava byla jako na míru šitá studentům TIM (Teorie interaktivních médií), jež jsem studovala na bakalářském stupni.

Přestože celá výstava byla značně multimediální toto dílo mě zaujalo kvůli své zvláštní formě interaktivity.
Na první pohled se zdá, že obraz nemá žádné barvy kromě základní černé a bílé, a je na něm vyobrazeno jen velké množství černých se teček. I přestože v díle chybí jiné výraznější barvy, které by zaujali divákovo oko, to co přitáhne diváka je pohyb daných teček. Když se však divák dostane do těsnější blízkosti zjistí, že zmíněné tečky jsou ve skutečnosti mouchy, dokonce celé hejno much. Tyto mouchy dokonce ani nelétají v nahodilých obrazcích, oni reflektují to, co stojí před obrazem v dané chvíli. Když před ním nestojí nikdo, opisují obrysy lavičky naproti, pokud si před něj stoupne člověk, dokáží mouchy zachytit jeho obrysy těla a dokonce i obličejové rysy. Ne všechny mouchy však zůstávají stát některé se pohybují a tím dokáží udržují obraz interaktivní, jelikož ani ve skutečném světě se velké hejno much jen tak nezastaví, některé se neustále snaží pohybovat. Pokud před obrazem někdo projde hejno much se rozletí jakoby jej skutečně někdo rozehnal rukou. Tyto pohyby much působí tak přirozeně, že divák se musí pozastavit nad tím, zda uvnitř obrazovky skutečně nejsou reálné mouchy, jako lze vidět v hororovém filmu Kruh.
I přestože mě obraz bavil stejně jako několik dětí, které se jím bavili, nedokážu odhalit jeho pravý účel. Co tím autoři chtěli vyjádřit? Chtěli nás pobavit nebo vyděsit inteligencí much? Osobně mě víc znepokojovalo, když se pohybovali všechny mouchy najednou, než když nabírali tvar objektů před nimi. Co se týče ústředního motivu, je možné, že ústředním motivem se stane člověk sám, ale jistě lze říct že hlavním aktérem budou mouchy. Ipřestože mouchy jsou vektorově dělané, lze ej pokládat za pouhé stíny na podsvícené obrazovce a tak nijak nepostrádám absenci textury much (např. blakytná křídla).

Ne zcela k úkolu a přesto jaksi k úkolu patří i další vizuální dílo ze studia The Kitchen. K mým kořenům při studiu Teorie interaktivních médií nenávratně patří i díla manželů Vašulkových. Ty se objevili i na této výstavě, a tak bych tu ráda ještě přidala popis jejich díla Noisefields. Jejiž zmenšenou kopii lze nalézt i ve sklepních místnostech  Domu umění v Brně.  Noisfields pochází z roku 1974, zobrazuje projekci kruhů tvořených elektronickým signálem. Barvy kruhů jsou v modelu RGB. Dílo se snaží demonstrovat princip videoobrazu (videoobraz je tvořen dvěma půlsnímky, ale lidské oko je to schopno zachytit pouze jako jeden obraz). Video projekce byla velmi známá už ve své době uvedení. Je přitažlivá pro diváky, jelikož k projekci patří i zvuk pocházející z elektrošumu, a tak na diváka dílo působí, jak vizuálně, tak zvukově. Tím, že to není pouze video, ale k projekci jsou využity i zrcadla, je tento zážitek dle mého ještě intenzivnější. V člověku to budí zájem i o to, jakým způsobem byla projekce zkonstruována. I když toto dílu patří ve svém oboru k nejznámějším přijde mi, že díky intenzivnímu zvuku a rychlému blikání obrazu může zůstat nepochopeno, jelikož nepůsobí zcela příjemně na lidské smysly.

Oba dva obrázky obsahují odkaz na video záznam vizuálního díla přímo z výstavy.

Advertisement